Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 4, 2002 další čísla
3. Dr. Karel Žižkovský:
Na kus řeči s Jindřichem Pilečkem.
Jsem
věřící a tak neppovažuji smrt za to nejhorší,
co člověka v tom pozemském putování potká.
Naštve mě, když zemře dobrý přítel, to ano,
ale nebudu na něj vzpomínat jako na někoho, s kým
se už neuvidím ani s kým už nemohu rozmlouvat
a navazovat kontakty. Znovu připomínám: nemám
rád pohřební řeči ani nad rakví ani dodatečné
plačtivé vzpomínky. Pro mne Jindřich Pileček
žije, jen se odstěhoval někam, kam za ním
nemohu. Ale povídat si můžeme, to zas ano,
klidně a vesele, proč smutné čelo a oči plné
slz?
Je to pravda, Jindřichu? Je, kýváš hlavou z té skoro poslední fotografie z Otína, jak sedíš před krbem, ruce založené, v očích veselé jiskřičky a na hlavě čepici od Jiřinky.
Budeme si tedy povídat, vlastně já budu řečnit a ty budeš jen kývat na souhlas nebo kroutit hlavou v případě, že nesouhlasíš. Já ještě ten tvůj záhrobní hlas nějak dobře neslyším. A můžeme začít.
Začnu v minulosti. Váchal jednou zaprorokoval a napsal si epitaf, že bude oceněn až po smrti. Stalo se, dnes už je jeho umělecké dílo součástí našeho národního bohatství a chloubou soukromých sbírek. Paradox, v tvém případě se stalo něco podobného! Největších ocenění ses dočkal - nedočkal - před tím 9. květnem 2002. V roce 2001 jsi dostal ocenění za grafické dílo v Hollaru a v roce 2002 jsi se na výstavě v Mánesu, kam ses nějak na zeď nehodil, dozvěděl, že tvůj grafický doprovod ke "Kytici" (Bonaventura, Vladimír Beneš 2001) získal nejvyšší ocenění v soutěži o Nejkrásnější knihu roku. Do třetice všeho dobrého: 7. června jsi dostal Cenu za celoživotní dílo v Chrudimi na X. trienále exlibris. Já vím, ty se tomu jen usmíváš. Tobě vždycky více záleželo na tom, jakou grafiku děláš a teprve na druhém místě jsi se zajímal o ceny. Kýváš, mám pravdu, že? Ale potěší to, kdo by nechtěl slyšet a vědět, že se jeho tvorba líbí těm, kterým jsi ji nabídnul: divákům, sběratelům i galeristům. A je štěstí, že mezi ty, kterým jsi věnoval patřičnou část svého uměleckého snažení, jsme právě my sběratelé drobných, vkusných lístečků s tím krátkým "exlibris" a jménem majitele.
Když mě, Jindřichu, v roce 1976 oslovil Dr. Ivan Hrdina a zeptal se, jestli bych nechtěl být jedním z majitelů lístečku od J. Pilečka v chystané edici Folio (svazek první, 1976), kývl jsem, i když jsem tě ještě neznal. Tvůj styl práce, nádherné nápady a čistý rukopis mě tolik nadchly, že jsem byl okamžitě přesvědčen, že brzy zazáříš na sběratelském nebi jako stálice. Stalo se, nekruť hlavou že ne, stalo se a dnes nám soupis listů, který připravil a vydal Jan Mauler (díky za tu dřinu), dokazuje, jakým jsi byl pilným a oblíbeným autorem a tvůrcem.
Mezi prvními objednateli listů byl samozřejmě Dr. Ivo Prokop (jezdec na koni uhání noční romantickou krajinou za dobrodružstvím, nebo s tajným posláním? 1977) Říkám - li Ivo Prokop, tak to říkám proto, že je často barometrem předzvěsti dobrého autora. má vkus, souhlasíš? Souhlasíš!
Ale pojďme dál, dokud je noc a naše kontakty jsou navázány. Po vydání toho prvního souboru jsem měl intenzivní potřebu Tě poznat osobně a tak jsem si smluvil schůzku a navštívil te v nuselské ulici V korytách 21 a začalo naše přátelství; toulky Prahou, staré Nusle, okolí Botiče, hospůdky tu i tam, báječné rozhovory o umění, o literatuře, já kritizoval tvoje grafiky, ty moje povídky, zahájil jsem Ti první výstavu a na samém počátku jsme vydali s Dr. Samšiňákem půvabnou knížečku s tvým grafickým listem (o vztahu aeronautiky k počtu holičů v Sobotce, Praha 1978)
Víš, že si nevzpomínám kolik výstav jsem ti zahajoval, ale na tu zatím poslední, kde jsi chyběl, nikdy nezapomenu: Jindřichův Hradec, Langrův dům, báječný letní den 3. srpna v osmnáct hodin. To ti bylo lidí, a dobrá klasická hudba, dobré červené, já se snažil, abych ti nedělal ostudu, graficky plný dům a slunce nás hladilo po tvářích na tom nádherném renesančním dvorečku plném květin. Škoda, že jsi nemohl přijít!
A těch knih, které jsme společně vydali! O jedné (útlé a drobné) jsem u hovořil, ale ještě alespoň o jedné se musím zmínit. Psal se rok 1977 a ty jsi dokončil soubor grafických listů, tak, jak to dovedeš jenty. A co teď? To by byla parádní knížka. A byla! Ludvík Kundera text, vazbu, nádhernou vazbu provedl František Jelínek a já jen tak opatrně pečoval o vydání. Jak se ta knížka jmenovala? "Zrcadla nočních měst", je nádherná a mám pokaždé při prohlížení neuvěřitelný umělecký zážitek. Listy jsou esencí všeho dobrého, co jsi do české grafiky přinesl: dokonalé grafické řemeslo, tajemnou až mystickou atmosféru, vyrovnanou kompozici a sametovou čerň listů, o které se umělcům ani nesní.
Jediná věc mě Jindřichu mrzí, že se nám nepodařilo vydat tvou monografii. Kroutíš hlavou, že tě to nemrzí, že je dost času až teď, asi máš pravdu. Dílo musí dozrát, aby bylo jasno, že se nejedná o módní výstřelek či manýru. Tak abychom už konečně začali hledat sponzory.
Budeme muset končit, Jindřichu, za oknem už začíná svítání, brzy bude naše spojení přerušeno... Kroutíš hlavou, že ještě ne, na něco jsme zapomnělil? Máš pravdu, na poslední knížku, která leží u Pavla a Milana Dřímalových "....přítel Alkohol". Jak dlouho jsme se na ni připravovali, desítky kreseb, moje alkoholické povídky, diskuze, hospůdky, a pořád nic. Nebylo to zralé, ale zelené, nedomrlé rajče, a najednou bomba. Jeden grafický list za druhým, fantazie, lidské vyznání tomu, co jsme oba považovali za součást pozemského putování, nedílnou část našich životů, naplnění osudu, chvála bláznovství, žízeň po životě, zrcadlo lidského já!
V nemocnici ses radoval nad zdařilým tiskem textu, chválil jsi úpravu, podepisoval každý výtisk v tiráži a čekal, až budou vytištěny listy. Budou, vážně, už v září ti předvedu celou knihu, měj ještě strpení. Svítá, musíme se rozloučit. Dnes večer si dám jedno točený za tebe, dvě? Tak dvě! Ale víc nemohu pak dlouho usnout. Tak ahoj Jindřichu!
P.S. V úvodu poslední výstavy jsem napsal, že Pileček je genius dnešní doby, snílek posedlý svým vizionářstvím a vírou v člověka. Stal se mystikem dvacátého století, je neopakovatelný a nenapodobitelný, stejně jako byli Bílek, Kobliha, Váchal a Konůpek. A na tom trvám i přes případné protesty výstředních hlupců.
Email ivanbohac@seznam.cz