Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 4, 2002 další čísla
13. Doc. Josef Chalupský:
Francouzsko-jugoslávská soutěž.
Je
vždy přijemné, když se setkáme s pokusy vrátit
exlibris jeho původnímu účelu, tj k vlepování
do knih a označování tak jejich vlastníka. Kdo
tak v dnešním stále rychleji se kamsi řítícím
"efemérním" světě činí? V loňském
roce Bělehradský exlibristický kroužek a
Francouzské kulturní středisko v Bělehradě
vypsaly soutěž na tvorbu exlibris pro knihovnu
zmíněného střediska. Je zřejmé, že spiritus
agens této akce byl švýcarský sběratel a přítel
exlibris Benoît Junod. Jeho spolupráce se Srby
je delšího data. V letech 1993-1995 pracoval
jako chargé d´affaires na švýcarském
vyslanectví v Bělehradě a tamtéž byl i
spolupořadatelem výstavy "Svět
exlibris" v roce 1996. (Katalog výstavy vyšel
s řadou dalších informací na nádherném
"cédéčku". Má 1100 stran!)
A hlavním pořadatelem byl zřejmě Rastko Čirič,
profesor užitého mění na bělehradském "UMPRUMu"
a tajemník kroužku.
Soutěž obeslal docela slušný počet 144 umělců
z 27 zemí se svými celkem 215 exlibris. Přirozeně
nejvíce účastníků bylo z Jugoslávie .Celkem
57, ale jak se dnes již stává tradicí (viz KZ
2/02,43), druzí co do počtu byli umělci z
Argentiny (21) a třetí Italové (11). Hned za
nimi pořadatelé uvádějí výtvarníky naše s
počtem 6 zúčastněných. Podle abecedy to byli:
Bronislav Malý z Prahy, Martin Manojlín z Děčína,
Milena Nedvědová ze Dvora Králové, Jindřich
Novák z Prahy a Milada Těhníková také z
Prahy. Jenže ouha. Jmenovaných je jen pět.
Omlouvám se možnému šestému účastníkovi a
pokud se mi ozve, rád jeho jméno doplním v příštím
čísle KZ. Takto to pořadatelé prostě mají.
Hlavní cenu získal Bogdan Kršič. Na svém
exlibris zobrazil sochu "Vítěze", která
byla původně částí sousoší nazvaného
"Alegorie". Na počest vítězství balkánských
států nad osmanským panstvím jej vytvořil v
roce 1912 Ivan Meštrovič. Během první světové
války bylo však sousoší zničeno a zůstal jen
ten"Vítěz". I on měl pohnutý osud.
Stát měl ve středu Bělehradu na Teraziích,
ale protože nahota sochy šokovala prý obyvatele
města, byl nakonec odsunut do parku Kalemegdanu k
soutoku Sávy a Dunaje. Tam, obrácen k řekám, v
tomto směru tolik nevadil. Tak to alespoň líčí
Benoît Junod. "Vítěz" drží v ruce
sokola. Kršič mu tam však vtiskl vzhledem k
francouzskému institutu - kohouta! (Viz příloha.)
Druhou cenu získal Francouz Marc Brunier-Mestac a
třetí dva umělci ex-aequo, a to Jugoslávci
Maja Simič a Rastko Čirič.
Asi bude zajímavé, jak pořadatelé a porota
mudrovali. Jednak želeli malé účasti Francouzů
a výtvarníků ze Západu vůbec. Tesknili však
i po větší účasti výtvarníků špičkových
!? Proto s vděkem přijímali účast Rusů
Vladimíra Zujeva a Juriho Borovického a také -
Slováků Zdeňka Bugáně a Vladimíra Knapa. Tak
to je přímo v katalogu uvedeno. Jen Vladimír
Knap z těchto jmenovaných získal čestné uznání
poroty. Použitým námětem jeho exlibris by bylo
určeno spíše pro nějakou pohádkovou knihovnu
dětskou. Lístky Zujeva a Bugáně se nehodily k
provedení jako praktické exlibris pro svou příliš
velkou jemnost či barevnost. Šerosvitná typická
mezzotinta Borovického nepřicházela v úvahu již
kvůli tomuto způsobu provedení vůbec. Navíc měla
chybu v písmenech. (Škoda, že ji nelze zde
reprodukovat, protože běh jakýchsi neandrtálců
ke znaku knihovny, který jediný vynikal z šera,
by byl pro knihovnu skutečný "fór".)
V chrudimském Trienále visely i tři soutěžní
návrhy Bronislava Malého. Využil k jejich tvorbě
francouzskou trikoloru s vhodně přikomponovanými
písmeny. Pro svěží vzhled a snadnou rozmnožitelnost
by rozhodně zasloužily pozornost pořadatelů. Příjemně
by knihy ozdobily. Přestože účel zadání
exlibris byl jiný než obvykle, porota se ale
mohla stěží vymanit z dnes již zaběhnutého
"pojetí" exlibris sbírkových.
Email ivanbohac@seznam.cz