Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 4, 2002 další čísla
4. Jan Mauler:
Již jen vzpomínka.
Při vzpomínání na vzácného přítele,
akad. malíře a grafika Jindru Pilečka se musím
vrátit až do roku 1977. I když jsem v té době
ještě nebyl členem SSPE, na doporučení místního
velkého sběratele a znalce umění dr. L.
Loubala jsem v září toho roku navštívil sjezd
exlibristů v Chrudimi. Zajímal jsem se především
o výstavu drobné grafiky v chrudimském divadle,
kde byla tehdy vystavena dílka 92 autorů - našich
předních grafiků.
Velice mě upoutaly exlibris Jindřicha Pilečka,
který tehdy vystavoval 3-4 lístky.
Zvláště to pro p. Beneše z Lyry Pragensis -
sedící žena, které hrudí projíždí vlak, či
exlibris pro paní Y.Švábenickou, se dvěma zazděnými
milenci, kteří k sobě nemohou. Výjevy podle
mne vyjadřovaly hlubokou myšlenku. Jak stále
opakuji, Pilečkovy grafické listy jsou totiž básněmi
v obrazech.
Podal jsem přihlášku do spolku a ihned jsem si
jako začínající sběratel objednal exlibris u
Jindřicha Pilečka. Již tehdy jsem zjistil, že
tvoří zcela svobodně, nenechá se sběratelem příliš
ovlivňovat ohledně námětu práce - snad jen co
do obecného zaměření (Hudba…,
Divadlo…, atd.). Po zhotovení kombinované
techniky "Noční jezdec" mi desku
poslal s vědomím, že si ji vytisknu sám. Tiskařů
mnoho nebylo a já se celý život zaobírám
barvou. S velkou úctou jsem se díla zhostil a požádal
autora o setkání v Praze, kvůli podpisu mého
krásného lístku. Setkali jsme se v Lyře
Pragensis a od tohoto okamžiku těchto setkání
za 24 let bylo nepočítaně. Tisknul jsem mu
grafiku a soustřeďoval jeho exlibris a příležitostnou
tvorbu. Při 6. sjezdu SSPE v Chrudimi 1986 byla
tato má sbírka vystavena a zároveň vydán
soupis Pilečkových exlibris a drobné grafiky,
který jsem zpracoval. Naše partnerské vztahy se
zakládaly na korektním a čestném jednání. Při
setkávání v pražských hospůdkách, Otíně
či na jeho výstavách po republice jsme se pouštěli
do debat o výtvarném umění, výtvarnících,
vylepšování technik.Při dlouhých večerech v
atelieru jsem využíval jeho rozsáhlou knihovnu
o umění. Jindra velice rozuměl materiálu, se
kterým pracoval - především hlubotiskovému
papíru, který vždy zvláštním způsobem
rukama zkoumal, jakoby odhadoval, jak bude na tom
kterém druhu grafika vyhlížet.Na tiskaře, jako
přímého účastníka procesu tvorby, byl náročný.
Zpočátku mi vyčítal, že mám tisky příliš
zatažené - tak, jak si to naopak přál můj další
přítel, grafik Vladimír Komárek. Nakonec jsme
se shodli a snad jsem mu byl platným pomocníkem.
Za dobu našeho přátelství pro mne vytvořil 8
exlibris, 3 novoročenky a 2 věnovací listy.
V posledních letech na Jindru doléhaly nemoci a
úrazy. Všechno překonával, a tak i letos byla
naděje, že bude zákeřné nemoci úspěšně
vzdorovat. Držíc úmrtní oznámení v ruce, těžko
jsme přivykal vědomí, že Jindra nemoc nepřekonal.
Odešel od výtvarné práce, která jej tak naplňovala,
od rodiny, od přátel, kterým svou grafikou dělal
radost. Procházky jihočeskou krajinou okolo otínských
rybníků vymění Tam Někde za houbařský ráj,
kde bude vymýšlet témata grafických listů,
které již nikdy neuskuteční.
Email ivanbohac@seznam.cz