Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 3, 2003 další čísla
2. PhDr. Ivo Prokop:
Polské exlibris včera. (Polskiego ekslibrisu dzień wczorajszy)
Koncem
19. stol. začali sběratelé v západní Evropě
i Polsku sbírat exlibris a současně je i
studovat jako historicko - biografický,
bibliografický, ikonografický a heraldický
informační pramen. Již v r. 1903 byl vydán
první inventární soupis starých exlibris (W.
Wittyg: Exlibris polských knihoven v 17. a 18.
stol.). Současně uveřejnil Zenon Przesmycki -
Miriam, vůdčí osobnost polského modernismu, ve
svém časopise "Chimera" článek
nazvaný Nová polská umělecká exlibris (čís.
25, 1905), k němuž připojil několik ilustrací
původních litografií secesních exlibris.
V prvních třiceti letech dvacátého století se
polské exlibris stalo doménou malířů, kteří
vycházeli z impresionismu a používali především
suché jehly, na ně pak navázal Konstanty
Brandel (1880 - 1970), který prožil celý svůj
život v Paříži, kde i vytvořil na padesát
exlibris. Přesto Brandel zůstal mimo hlavní
proud polské grafiky mezi dvěma světovými válkami.
Umělci se oprostili od impresionistických a malířských
inspirací, těžiště jejich snah se přeneslo
na "čistě grafickou stránku",
opustily se francouzské zkušenosti a vzory a do
grafiky vstoupily nové směry:
Lidové umění a dřevoryt. Vůdčí osobností
tohoto směru se stal Wladyslaw Skoczylas (1883 -
1934), který obdivoval práci horalů a malebné
vesnice kolem Krakova. I když exlibris bylo pro něho
pouze okrajovou záležitostí, vychoval jako učitel
Varšavské akademie řadu polských grafiků, jimž
ponechal uměleckou volnost a vlastní styl.
Nejstarším jeho žákem byl Stefan Mrozewski
(1894 - 1975), jenž žil převážně v západní
Evropě a Americe, byl vynikajícím ilustrátorem
a tvůrcem exlibris. Nadšeným a plodným tvůrcem
exlibris byl Tadeusz Cieslewski, syn (1895 -
1944), dřevorytec a teoretik umění, který
vytvořil asi 150 exlibris, při jejichž tvorbě
kladl důraz na obsah listu. V r. 1942 vytvořil
exlibris pro ing. Hradečného, byl to pohled na
Mosteckou ulici a věže Karlova mostu, jinak během
okupace Polska volil často motiv spáleného města
s procházejícími symbolickými postavami. Po
smrti Skoczylase převzal katedru na varšavské
akademii Stanislaw Ostoja - Chrostowski (1897 -
1947), později se stal rektorem akademie a
viceprezidentem Mezinárodní exlibristické
asociace v Los Angeles, kde i pravidelně
vystavoval.
Věnoval se knižní ilustraci, úpravě knih a
vytvořil asi padesát exlibris. Jeho listy byly
po stránce technické dokonalé, měl velký cit
pro světlo, linky jeho dřevorytů byly čisté a
jemné. Chrostowski se nejvíce ze všech umělců
vzdálil od Skoczylasowy formy a lidového umění.
Před druhou světovou válkou bylo exlibris v
Polsku velice populárním. Existovaly zde spolky
grafiků, v čele se skupinou "Ryt",
byla široká základna bibliofilů a sběratelů,
hojně se obesílaly mezinárodní výstavy, což
vedlo k tomu, že mnoho grafiků, zejména dřevorytců,
se začalo intenzivněji věnovat tvorbě
exlibris. Většinou to byli absolventi varšavské
Akademie krásných umění a patřili k žákům
Skoczylasovým nebo Bartlomiejczykovým (1885 -
1950), který sehrál významnou úlohu při
rozvoji užité grafiky v Polsku, i když sám
mnoho exlibris nevytvořil. K těmto žákům patřil
Konstanty Maria Sopocko (1902 - 1992), úpravce
knih, ilustrátor a tvůrce exlibris, vyznačujících
se precizním vedením rydla, vkusnou kompozicí,
kulturním a humorným námětem. Adam Póltawski
(1881 - 1952), studoval v Krakově, Mnichově, Paříži
a Lipsku. Vytvořil řadu exlibris ve všech
grafických technikách a je autorem písma, které
je známo pod názvem "Póltawského
antikva".
Během německé okupace v letech 1939 - 1945
neexistovalo žádné oficiální kulturní hnutí.
Himmler prohlásil, že Poláci nepotřebují umět
číst a psát, stačí, když se budou moci
podepsat, takže kultura musela jít do podzemí.
O rozkvět kultury v této těžké době se
zasloužil Tadeusz Leszner, propagátor exlibris,
iniciátor vzniku ilegálních bibliofilských
organizací, sběratelského hnutí, vydavatel
samizdatových tiskovin, organizátor uměleckých
výstav a soutěží aj. Díky jemu se sběratelská
základna rozšířila a současně s ní se začaly
rozvíjet práce zaměřené na historii, tvorbu a
teorii exlibris. Předním badatelem i tvůrcem
exlibris byl Tadeusz Przypkowski (1905 - 1977),
který položil základy k historii, teorii a
technologii starých polských knižních značek.
Sám vytvořil na dvě stovky barevných dřevo- a
linorytových, převážně heraldických
exlibris. Exlibrisová tvorba Tadeusze Tuszewského
(1907 - žije ve Varšavě) se vyznačuje harmonií
kompozice a krásným písmem. Tuszewski byl
docentem na akademii a vynikajícím restaurátorem
a konzervátorem knih a dokumentů. Jeho exlibris
jsou převážně barevnými dřevoryty (v r. 1948
udělal exlibris pro ing. Hradečného s motivem
sloupů elektrického vedení - pozn. Pp). Edwarda
Przeorska (1900 - 1965) se převážně věnovala
mědirytině, kterou znalci charakterizovali slovy
"ženská krásná". Okupační a válečná
doba velice ublížila polskému exlibris.
Barbarské vypálení Varšavy v povstání v r.
1944 zničilo velké soukromé sbírky, přesto však
hned po válce byly vydány zásadní teoretické
práce, jako např. Bibliografie polského
exlibris od Zygmunta Klemensiewicze, první díl
"Inventáře polské knižní značky 16. a
17. století" od Edwarda Chwalewika, avšak
zatím nevycházely odborné časopisy ani
neexistovaly sběratelské organizace. Ještě v
r. 1964 uváděl Velký všeobecný lexikon, že
"po druhé světové válce málem vymřela
tradice exlibris" , i když v r. 1959 vydal
Andrzej Ryskiewicz publikaci "Polské
exlibris" s mnoha přílohami, které ukázaly
tvorbu současných tvůrců. Postupem doby se
exlibristické hnutí začalo opět rozvíjet,
nastoupila nová generace mladých grafiků a na
univerzitě v Toruni vznikla fakulta krásných umění.
Dřevorytec Edward Kuczyński (1905 - 1958) vedl
své žáky v Toruni k dokonalému zvládnutí
techniky, klasické harmonii kompozice a čisté
kresbě. Toruňská škola vychovala celou řadu
vynikajících grafiků, především mědirytců,
kteří se věnovali tvorbě exlibris, ať již to
byli Wojciech Jakubowski, Henryk Feilhauer či
Andrzej Bortowski a Ryszard Krzywka. Jakubovskému
patří zásluhy za existenci bienále v Marlborku
a za jeho přínos světovému, zejména pak polskému
exlibris. Škoda v Toruni vděčí za svůj vznik
především přesídleným grafikům a studentům
z Vilniusu, který po válce připadl Sovětskému
svazu a tradici druhého ztraceného kulturního
střediska Polska, jímž byl Lvov. Na lvovskou
tradici navázali rovněž wroclavští umělci.
Jejich vůdčí osobností byl Stanislaw Dawski
(1905 - 1990), který přišel do Wroclavi v r.
1945, aby zde učil grafiku. Rád dělal exlibris,
stále experimentoval, kombinoval barvy a výhradně
pracoval s mědí. Jeho oblíbeným žákem byl Józek
Gielniak (1932 - 1972), repatriant z Francie, člověk
těžce nemocný, který neopustil po zbytek života
plicní sanatorium v Bukowsku. Jeho umělecká pozůstalost
byla skromná, pracoval technikou linorytu a ztvárňoval
své vize malými světlými liniemi, díky nimž
celková kompozice působila nezvykle něžně.
Podobný dojem vytvářejí lepty Henryka
Plociennika (nar. 1933 - bytem v Lodži).
Plociennik je autodidaktem, okrajově se zabývá
tvorbou exlibris, na nichž se po celé ploše
desky pohybují figury v jakémsi šíleném
tanci. Malíř, grafik, kreslíř Leszek Rózga
(nar. 1924 - žije v Lodži), tvoří exlibris v
technice mědirytu a leptu.
Krakov se vždy pokládal za město intelektuálů,
umělců a bibliofilů. Je zde několik organizací,
které sdružují grafiky, sběratele a
bibliofily. Působila zde Krystyna Wróblewska
(1904 - 1994), která vystudovala ve Vilniusu a Paříži.
Původně se věnovala malbě a mědirytině, po
roce 1945 dřevorytu. Svá elegantní exlibris
vystavovala v celém světě. V Krakově působilo
rovněž umělecké sdružení "Devět grafiků".
Patřil k němu Adam Mlodzianowski (1917 - 1985),
který dělal drobná exlibris, při jejichž
tvorbě rád experimentoval s různými rydly.
Absolventkou krakovské akademie je rovněž Alina
Kalczyńska (nar. 1936), která ve své dřevorytecké
tvorbě inklinuje k modernímu vyjádření, lze
říct, architektonickému, které doplňuje
intenzivní barvou.
Ve Varšavě existuje Akademie krásných umění,
z níž vycházejí mladá umělci, kteří se věnují
tvorbě exlibris, existují zde spolky sběratelů
exlibris a bibliofilů, vycházejí zde odborné
časopisy, především "el" dr. Czymańského,
který až do jeho smrti patřil mezi nejlepší
nejenom v Polsku, ale i v celé Evropě. Pokud jde
o grafiky, je třeba se zmínit o Jerzy
Jaruskiewiczovi (nar. 1919 - žije ve Varšavě),
vynikajícím sochaři a tvůrci monumentálních
soch, který se čas od času zabývá dřevorytem,
ale nezavrhuje ani techniky tisku z hloubky. Nedávno
opustil řady polských grafiků Zbigniew
Dolatowski (1927 - 2000), který, ač autodidakt,
vytvářel krásná exlibris v dřevorytu.
Dalšími umělci, kteří se zasloužili o tvorbu
exlibris v první polovině dvacátého století
byli Wojciech Barylski (1929 - 1999), Czeslaw
Borowczyk (1912 - 1995), Andrzej Bortowski (nar.
1938), Stasys Eidrigevićius (nar. 1949), Antoni
Jan Golebniak (1917 - 1988), Adam Mlodzianowski
(1917 - 1985). Jerzy Panek (1918 - 2001), Halina
Pawlikowska (nar. 1931), Ryzard Stryjec (1932 -
1992), Stanislav Töpfer (1917 - 1975) a Zygmunt
Waśniewski (1921 - 1976).
(Resumé z předmluvy prof. Andrzeje Ryszkiewicze
ke katalogu výstavy polských exlibris z první
poloviny dvacátého století, včetně poválečných
let, která byla z Malborku přenesena do
Frederikshavnu na kongres FISAE 2002).
Email ivanbohac@seznam.cz