Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 2, 2004 další čísla
3. Jaroslav Štorek:
Profesor Václav Pokorný devadesátiletý.
Narodil se 9.ledna 1914 v Plzni, kde také studoval na Státní reálce u prof. Skupy. Po absolvování se nejprve přihlásil na Akademii výtvarných umění, ale přestože byl na tuto školu přijat, dává přednost studiu profesury kreslení na Českém vysokém učení technickém v Praze. Jeho profesory byli vynikající Cyril Bouda, Oldřich Blažíček, Karel Pokorný a další v době, kdy je Praha hned po Paříži významným centrem evropské kultury a umění. Pokorný se dostává do těsné blízkosti nejlepší skupiny, která se v tuto dobu formovala - Skupiny 42 a jen vlastní skromností a protože odešel do služeb kantořiny, se neúčastní jejího spolkového života.
Pro kantořinu měl všechny předpoklady, protože byl všestranně vzdělaný, manuálně velice zručný a mimořádně pracovitý. Proto mohl své žáky něčemu naučit a stát se jejich vzorem a příkladem. Začíná svou pedagogickou dráhu nejprve v Kroměříži, pak se na nějaký čas vrací ještě do Prahy, aby nakonec natrvalo odešel do Jablonce nad Nisou, kde v roce 1963 končí svoji pedagogickou dráhu a stává se výtvarníkem na volné noze.
Do té doby sám tvořil spíše sporadicky, ale nyní začíná horečně malovat jeden obraz za druhým a prožívá jakési znovuzrození. Je to jev vyloženě ojedinělý, neboť vlastně v téměř důchodovém věku prožívá výtvarné mládí. Kdo vidí poprvé Pokorného obrazy těžko pochopí, že je vytváří umělec, který by měl být už na zaslouženém odpočinku. Z jeho tvorby totiž září mladistvá vitalita a duševní svěžest, radost z práce, ve které nalezl bezpečné útočiště nejen nyní, ale i v dobách nepříliš radostných.
Václav Pokorný je téměř výlučným figuralistou. Namaloval sice několik krajinek, ale to je k celému jeho dílu záležitost čistě okrajová. Se zanícením maluje figurální kompozice, kde jsou mnohdy tématem scény z antické mytologie, z křesťanství ale i ze současnosti. Samostatný soubor figurální tvorby tvoří pak portréty. Zprvu občasná záležitost, ale později důležitá součást Pokorného díla. Postupně tyto portréty dozrávají do vysoké profesionality a dnes patří k tomu nejlepšímu, co je v této oblasti u nás současně vytvářeno. Tato portrétní tvorba výrazně rozšiřuje jeho výtvarný záběr, stejně jako Pokorného grafika, která nyní již trvale tvoří součást umělcovy práce.
První grafické listy v technice dřevorytu vytváří už na škole, ale přidává k tomu později i suchou jehlu, dále lept /ten je asi jeho nejoblíbenější grafickou technikou/, ale i akvatintu, měkký kryt, rytinu, linoryt a v poslední době i litografii. Tak mu vlastně žádná z grafických technik není cizí a stále s nimi experimentuje. Mám rád Pokorného grafiku, protože je čitelná, protože je nepodbízivá módním trendům, protože neopisuje a je zdaleka rozeznatelná a identická s ostatní tvorbou. Pokorný vytváří volné grafické listy, grafické soubory, ale i drobnou grafiku, jako jsou novoročenky a exlibris. A právě tento druh grafiky je mezi sběrateli velmi vyhledáván a z toho mám velikou radost.
To ale není celý výčet Pokorného tvorby. Podílel se mimo jiné na realizaci celé řady projektů v architektuře, pracuje stále se dřevem i keramikou a vytvořil veliké množství miniatur. A tak jako zvládnul prakticky všechny grafické techniky, zvládnul stejně mistrovsky olejomalbu, která je mu bezpochyby nejbližší, ale i temperu, akvarel a kresbu. A tak všechno dohromady, spjato jednotným umělcovým viděním, vytváří úžasný cyklus zralého díla.
Upřímně Ti přeji milý příteli, ať jsi ještě mnoho let šťasten se svými grafickými rydly, paletou, štětci a barvami, ať Tě neopouští inspirace, dobré zdraví a vitalita, ať se ještě dlouho můžeme radovat z Tvých nových a nových obrazů a grafik. Ať Ti stále chutná červené víno, které máš rád a které nazýváš mlékem starců.
Email ivanbohac@seznam.cz