Knihy patří k přátelům nejspolehlivějším
a nejmilejším. Právě z tohoto krásného
vztahu pravděpodobně vznikala první exlibris. Slovo
ex libris pochází z latiny a znamená "z
knih". Původně bylo nazýváno i knižní
značka. Jedná se o malý ozdobný lístek, který
většinou obsahuje název exlibris nebo ex libris.
Dále jméno, erb, či monogram objednavatele, výtvarný
motiv nebo jiné vyjádření vztahu majitele ke
knize. Ex libris se vlepuje do knih, aby zde připomínalo
jejich majitele. Exlibris - knižní značky jsou
prokazatelně starší než knihtisk, objevovaly
se již ve středověkých rukopisných kodexech.
V počátcích je používali především
panovnici, šlechtické rody a kláštery. Již v
té době se kladl důraz na umělecké řešeni
exlibris. Jejími tvůrci byli přední umělci té
doby Albrecht Durer, Lukas Cranach, Bartel Beham a
dalsi. Moderní české exlibris začíná rokem
1868, a to exlibrisem Josefa Mánesa pro rytíře
Vojtěcha Lannu Mezi tvůrce exlibris patřili
i další význační čeští umělci té doby
jako Alfons Mucha, Max
Švabinský, Vojtěch
Preissig, Mikoláš Aleš. Sběratelství
exlibris u nás dokonce zná datum svého zrodu.
Považuje se za něj článek o exlibris v Moderní
revue v roce 1897 z pera básníka a prvního sběratele
S. K. Neumanna. Od tohoto data se datuje velký zájem
o knižní značku a o její sběratelství. Bedřich
Beneš Buchlovan v roce 1926 uvádí na pět tisíc
původních českých exlibris. Postupem času exlibris změnilo svůj
charakter a ze značky vlastníka knihy se stalo
objektem sběratelů. Na tradici tvorby kvalitních
ex libris navázali i současní umělci jako např.
E. Hašková, M.
Houra, J. Liesler, J.
Pileček, K. Beneš, V.
Suchánek, E. Ranný a
mnoho dalších. Spolek sběratelů a přátel
exlibris,vzniklý v roce 1918, se významně podílí
na propagaci exlibris a jejího sběratelství.
Pro své členy vydává časopis, čtvrtletník Knižní
značka.