Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 2, 2003 další čísla
15. ing. Milan Humplík:
Exlibristická falza.
Čas
od času i mezi exlibris v dobré víře vyměněnými
nebo koupenými nalezneme věc podivnou, z níž
se může vyklubat také padělek. Zjištění nebývá
tak dramatické, jako případné setkání s
podvrhem nějaké bankovky, ale rozhodně nepostrádá
zajímavost. Ti, kteří sbírají pouze značky
současných umělců o tom mnoho nevědí - snad
si jen tu a tam všimnou "vypůjčeného"
námětu nebo pozoruhodné podobnosti ve výtvarném
řešení, to se ale stává. U prací starších
je to jiné, například plagiátů a přejatých
motivů kreseb Mikoláše Alše je mnohem více,
než skutečných exlibris, která Aleš vytvořil.
(Viz mimo jiné články P. Vodehnala v Knižní
značce č. 1 z roku 1950 a K. Samšiňáka ve Zprávách
č. 1 z roku 1976.) Zde jistě hrála roli líbivost,
kouzlo kreseb a mimořádná popularita M. Alše,
která se zrodila prakticky v okamžiku, kdy zemřel.
K falsům mají blízko i tak zvaná nepravá
exlibris, značky vzniklé přidáním legendy ke
kresbě či grafice umělce bez jeho vědomí. Za
všechny jmenujme tři hlubotisková exlibris na
jméno J. Dlabače s grafikou O. Štáfla z počátku
minulého století.
Nedávno
nám poslal jeden holandský sběratel k určení
list - zinkografii nesoucí jméno vlastníků F.
a K. Luňákových. Podle jména se správnými čárkami
a háčky český vlastník, styl kresby však na
českého umělce nevypadal, na amatéra se
provedení zdálo příliš rafinované. Po troše
hledání a přemýšlení se ukázalo, že jde o
"adaptaci" exlibris respektovaného
katalánsko - amerického umělce Ismaela Smithe,
které nakreslil roku 1920 v USA s legendou Maimie
Cohn. Reprodukujeme obě verze z nichž je patné,
že plagiátor ponechal bez úprav celou kresbu
grafického motivu a bez ostychu změnil pouze jméno
vlastníka, přidal k němu jakousi rybu a snad
proto, aby jej netížilo svědomí odstranil v
pravém dolním rohu podpis Seňor Ismael Smith a
vročení.
Ismael Smith (nar. 1886 v Barceloně, zemřel 1972
ve White Plains v USA) byl sochař a grafik, který
před první světovou válkou studoval v Paříži
a od roku 1919 s krátkými přestávkami žil v
New Yorku. Byl z generace katalánských modernistů,
reagujících na doznívající secessi, k nimž
patřili mimo jiných i architekt A. Gaudí a
grafici A. de Riquer a J. Triadó. Vytvořil v
letech 1907 až 1930 asi 80 exlibris, která sběratelé
dodnes vysoko hodnotí a kolem roku 1930 svoji uměleckou
dráhu uzavřel. Americká sběratelská společnost
ASBCD (American Society of Booplate Collectors and
Designers ) uveřejnila ve své ročence 1988/89
podrobný popisný seznam exlibris I. Smithe s obsáhlou
a zasvěcenou životopisnou studií, z níž autor
tohoto sdělení čerpal většinu informací. Je
zajímavé, že mimo výše popsaného listu
seznam zmiňuje dvě další falza, z nichž ještě
jedno využívá stejnou kresbu, jako značka F. a
K. Luňákových a zní také na české jméno V.
a J. Buckovi (není uveden český pravopis) a uvádí,
že se vyskytují výhradně v evropských, zejména
belgických sbírkách, v USA je neznají.
Email ivanbohac@seznam.cz