Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 2, 2003 další čísla
5. ing. Ivan Boháč:
Marie Jančáková, rozená Přibilová
13.07.1887 - 02.04.1959.
Malíř a grafik Josef Váchal si nemohl
vybrat, která ze dvou sester Přibilových se mu
líbí více. S mladší Klárou se seznámil dne
4. června 1911, krátce před její maturitou. Štědrý
den téhož roku strávili společně. To již byl
do zlatovlasé Kláry, o níž mu malíř Medek
napsal, že je to bytost serafická, zcela zamilován.
Tato láska neměla dlouhého trvání. Již v
roce 1912 skončila.
S Marií Přibilovou se Váchal seznámil taktéž
v roce 1911. Zde asi začal jejich dlouholetý přátelský
vztah. Dne 1.11.1911 se zúčastnila Ustavující
valné hromady Uměleckého sdružení SURSUM v
restauraci U Choděrů (Ferdinandka), kde na
doporučení Váchala byla přijata za přispívající
členku.
Před 1. světovou válkou působila jako odborná
učitelka na Slovácku, kde ji ke knižní značce
přivedli B. B. Buchlovan, K. J. Obrátil (oba působili
v Uherském Hradišti) a grafik Josef Hodek. V
roce 1918 je již zpět v Praze a stává se zakládající
členkou přípravného výboru Spolku sběratelů
a přátel exlibris. V roce 1920 působí jako členka
výboru SSPE a má na starosti archiv. V roce 1922
se provdala za PhDr. Ladislava Jančáka,
bohemistu, absolventa filozofické fakulty.
Svatební oznámení si objednali u J. Váchala.
Její manžel si najímá známou kavárnu Union,
hlavní centrum pražské umělecké avantgardy, a
později výletní restauraci Nebozízek v sadech
na Petříně.
Tvrdilo se, že Jančáková měla své sběratelství
značně ulehčeno. Umělci mnohdy neměli na
zaplacení útraty v kavárně jejího manžela.
Zajímavé je, že pro jejího muže je vytvořeno
pouze jediné exlibris od V. Polívky. Z tohoto
pohledu je zřejmé, kdo z manželů se nechal snáze
přemluvit, jak zaplatit útratu.
Jančáková byla určitě jednou z prvních velkých
sběratelek exlibris. Její exlibris vznikala v
letech 1911 - 1958. Počet mně známých autorů,
kteří exlibris pro ni vytvořili, byl úctyhodný
- 52 autorů. Na její jméno bylo vytvořeno určitě
na 200 exlibris. V seznamu jich je doloženo 191.
V letech 1948 -1956 je ve tvorbě exlibris zřejmá
několikaletá přestávka, která byla pravděpodobně
způsobena politickými změnami v ČSR.
Nejvíce exlibris (24) vytvořil Jančákové v
letech 1934 - 1948 V. Fleissig. Přibližně po 10
exlibris jí vytvořili: J. Hodek, V. Pařízek,
V. Polívka, C. Šťastný, J. Vodrážka. V přehledu
se vyskytují supertvořiví umělci exlibris:
Cinybulk, Florian, Hodek, Kinský, Kobliha, Konůpek,
Němec, Šťastný, Votlučka, Vodrážka, ale i
umělci, kteří tvořili exlibris pouze okrajově:
V. Fuka, P.Tučný, J. Ulman.
Tvůrcem jejích prvních exlibris byl Josef Váchal.
V roce 1911 pro ni vytvořil 6 exlibris a pro její
sestru Kláru 4, což svědčí o jeho silném
vztahu k sestrám. Přátelský vztah k Máně přetrval
řadu let. Poslední exlibris z celkových 13 pro
ni vytvořil v roce 1937.
Nemalou
zásluhu na tom, že František Tichý začal
tvořit exlibris, má Marie Jančáková. První
exlibris jí nakreslil před svým odjezdem do
Francie v roce 1928. Další pak po svém návratu
z Paříže v roce 1936. Z celkového počtu asi
30 exlibris vytvořil František Tichý jen pro
Jančákovou úctyhodných 8 exlibris. Profesor J.
Glivický tvrdí při hodnocení díla Františka
Tichého, že exlibris Srdcová dáma s křížovým
pánem z roku 1938 ryla sama Marie Jančáková .
Cituji: "Dílko je poněkud znehodnoceno. Škoda,
že rytí neprovedl zkušený odborník."
(Tichý si v několika případech dal své návrhy
provést rytcem - odborníkem.)
Jančáková
ráda pozorovala umělce při jejich tvorbě, zmiňuje
se o tom Váchal ve svých pamětech. Sama vytvořila
řadu exlibris a novoročenek. Nejen pro sebe, ale
i pro další např. Lina Heinicke. Typické jsou
pro ni větvičky květů. Používal řadu
technik např. suchou jehlu, linoryt.
Bohužel nikdy nepublikovala v knižní značce žádný
článek. Z výměnných listin 1940, 1943, 1946,
1956 je zřejmé, že sbírala autory, které uvádím
v mém soupisu. Mimo to ještě další jako např.:
K. Beneš, A. Ladová, R. Gajdoš, A. Nauman, W.
Helfenbein, V. Maisner. Zajímavé je, že nesbírala
zinkografie. Z dopisů, které jsou uloženy ve Váchalově
pozůstalosti v PNP na Strahově, lze zjistit, že
její stáří nebylo radostné. Sama neměla žádné
děti a k manželově nemanželské dceři nikdy
nenašla pozitivní vztah. Ve stáří se
podrobila operaci očí. O jejích příbuzných
jsem nezískal žádnou informaci, takže osud její
bohaté sbírky je mi neznám. Pravděpodobně
byla po její smrti po částech rozprodána.
I kdyby tato velká sběratelka exlibris neudělala
nic jiného, než to, že ovlivnila tvorbu Váchala
a Tichého, bylo by to určitě dost, co učinila
pro rozvoj exlibris v Čechách. Bylo by vhodné
vzpomenout i dalších velkých sběratelů, kteří
tvořili dějiny exlibris a našeho spolku .
Na tomto místě mi přísluší velice poděkovat
následujícím pánům za podstatné informace,
či za poskytnutí exlibris k dané tématice: V.
Bujárkovi, I. Dillingerovi, P. Haimannovi,
V.Jandovi, M. Humplíkovi, S. Kalabusovi, J.
Karlecovi, J. Langhammerovi, F. Máslerovi, V.
Mikulemu, V. Merunkovi, R. Príbyšovi, M.
Riedlovi, L. Rubášovi, J. Šulcovi, M. Tomkovi.
Výše zmiňovaný soupis včetně fotografií
exlibris vytvořených pro M. Jančákovou je zveřejněn
na internetu pod adresou http://www.exlibrisweb.cz
Literatura a zdroje:
Boháč,I.: Přednáška o M. Jančákové,
Národní muzeum, 2003.
Váchal, J.: Paměti Josefa Váchala - dřevorytce,
Prostor, 1995
Váchal, J.: Deníky, Paseka, 1998
Bradáč, L: Knihomol 1918 - příloha
Knižní značky ročník I.
Buchlovan, B. B.: Moderní česká exlibris, 1926
Výměnné listiny r. 1940, 1943, 1946, 1956
Glivický, J.: Neznámá exlibris a drobná
grafika F. Tichého
Vencl, S.: České exlibris, Hollar, 2000
Sursum 1910 - 1911, Galerie hl. m. Prahy 1996, str.
191
Památník národního písemnictví, Praha
Email ivanbohac@seznam.cz