Spolek sběratelů
M. Jančáková
Různé
číslo 1, 2004 další čísla
1. PhDr. Ivo Prokop:
QUO VADIS EXLIBRIS?
V čís. 13/2004 belgického časopisu Graphia se vrací pan Luc van den Briele k soutěži v Ankaře a zmiňuje se o experimentu vynikajícího belgického umělce Martina R. Bayense, který svým soutěžním exlibris aspiroval v Ankaře na první místo. Bayens totiž vytiskl exlibris na tureckou bankovku v hodnotě pěti lir a pan van den Briele si klade otázku, zda takové exlibris je použitelné pro vlepení do knihy a zda jde v tomto případu o pravé exlibris, na níž odpovídá "ano", toto exlibris splňuje základní předpoklady kladené na pravé exlibris", avšak připouští pouze jeho teoretickou použitelnost.
To je vskutku zajímavé tvrzení! On, bojovník za zničení tzv. pseudoexlibris, připouští tvorbu takovýchto exlibris, přičemž mu nevadí, že uvádění těchto exlibris do oběhu může být chápáno za obecně trestní čin, u nás v souladu se zákonem z 22. května 1919 č. 269 Sb. z. a n. a zákonů následujících, v zahraničí pak podle zákonů těch zemí, které přistoupili k Úmluvě o potírání penězokazectví uzavřené v Ženevě dne 20. dubna 1929. Podle čl. 3 této úmluvy se totiž trestá nejenom ten, kdo falešné peníze zhotovuje, ale i ten, kdo peníze porušuje.
Proti Bayensovu exlibris nic nemám, je připsáno ankarské univerzitě Hacettepe, jde o působivý experiment a odvážný originální nápad, ale je to nelegální tisk. Kromě toho si neumím představit, že si někdo nechá udělat 100 kusů exlibris na pětidolarové bankovky! Pravé exlibris z toho ale nikdo neudělá, je to svým způsobem - pseudoexlibris. Bayens soutěž v Ankaře nevyhrál, před ním se umístili Bulhaři Jordanov a Grujev a Rus Zujev, on sám získal cenu ministerstva kultury, kterou mu přeji, poněvadž "Pistoribus atque poetis quodlibet audendi semper fuit aequa potestas" (Malíři a básníci měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv).
QUO VADIS DOMINE?
Na jiném místě v tomto článku píše pan van den Briele, že z Rakouské exlibristické společnosti přišla dobrá zpráva, která říká, že víra v budoucnost exlibris zde nezemřela a do závorky vkládá otázku ("což v Rakousku nedošlo k žádné reakci na naši starost, že se tam mlčky tolerují pseudoexlibris?").
Dovolte, abych citoval několik otázek, které autor klade čtenářům:
"Na příštím kongresu se bude projednávat otázka budoucnosti exlibris: rozřeší se konečně problém pseudoexlibris? Bude znemožněna tvorba pseudoexlibris vydáním návrhu standardizovaného předpisu podle vzoru použitého na výstavách v Sint Niklaasu a Ankaře? Budou do katalogů a na výstavy stále přijímána pseudoexlibris? Pokud na tyto otázky bude odpověď "ano" a na poslední zazní kategorické "ne", pak bude budoucnost exlibris vypadat lépe, stane se zdravější a dosáhne vyšší kulturní úrovně. A pak dojde k tomu, že obchodníci s pseudoexlibris a jim podobní sběratelé se budou vracet z kongresů domů, bez kořisti, s prázdnými deskami."
Sancta simplicitas! Co k tomu říct?! Již vidím sběratele, který odmítne tzv. pseudoexlibris od Nozdrina, Jakovenka, Suchánka, Kulhánka a dalších hvězd! A pokud by se tak stalo, tak jedině tehdy, bude-li sálem procházet Velký Inkvizitor s rákoskou v ruce.
Ale On asi nepřijde, Rakouská exlibristická společnost jej prohlásila za nežádoucí osobu a požádala belgické kolegy, aby ho nenominovali do oficiální delegace na sjezd FISAE ve
Welsu.
Email ivanbohac@seznam.cz